Prvních pár dní v Krasnojarsku

A proč že to studujete v Krasnojarsku? No, Aduš chtěla vidět Jenisej...

Tak jsme tady a společně s Klárčou zdravíme do Čech!

Cesta z Brna do Krasnojarsku přes Moskvu byla dlouhá. Vyrazily jsme ve dvě odpoledne a na místo se dostaly v 6 hodin ráno. Časový posun je tady ale 6 hodin napřed. Takže na cestě jsme byly 10 hodin. Z Moskvy jsme odlétaly v noci, takže celé město svítilo, kam jen člověk dohlédl.  Shodly jsme se, že je to největší město, jaké jsme doposud viděly.

V Krasnojarsku jsme přistávaly nad ránem, takže jsme viděly sibiřské lesy všude kolem. Na letišti nás nikdo nečekal, i když jsme psaly už o týden dřív, že dorazíme. Povedlo se nám však dostat busem na ulici, kde se nachází naše universita. Ta ovšem vede přes celé město. A Krasnojarsk není žádný drobeček, má totiž milion obyvatel. Naštěstí se nás ujal mladý tatínek, ze kterého vypadlo, že dokončil  4. ročník na té naší zdejší universitě, takže nás správně nasměroval.

Po cestě se mi nečekaně urvalo ucho od kufru, takže jsem se doplazila ke škole s rukama vytahanýma jak opičák. Michail - náš koordinátor, který na nás měl čekat, ve škole ani nebyl, ale ujala se nás moc milá slečna Kaťja, která se o nás pěkně stará a pomáhá nám vše zařizovat. Neměli pro nás samozřejmě pochystanou kolej, takže jsme čekali, až se vše zařídí. A zařídilo. Odpoledne už jsme bydleli na pokojíčku, kam ubytovávají české studenty. Ten nám sice z půlky okupují Francouzi, ale měli by do 14 dnů odjet. 

Ubytování je bezva, je to takový velký byt s dvěma pokoji, koupelnou, kuchyní , chodbou a balkonem. Takový luxus v Čechách opravdu nemáme, natož za 750 rublů na měsíc! (cca 550Kč). Naše koleje jsou novostavba na kopci nad Krasnojarskem, mezi staršími kolejemi. Máme to 10 min do školy, která je taky z části nově opravená. I když je kousek, tak v zimě dost studentů odmítá dojít do školy, jaká je kosa. Minus 40 není nic neobvyklého, tak jsem na to zvědavá.  Máme výhled z okna na staveniště nových kolejí, kde se ve dne v noci dělníci nezastaví, ale to doslova. Z pokojů na opačné straně chodby bychom krásně viděly na celé město a taky na další staveniště dalších kolejí. Ale zase si řikáme, že tady třeba nebude tolik fičet. 

V sobotu jsme vyrazili s Michailem a skupinou studentů z Tomsku na Štolby. Štolby-národní park, jsou hory, na které je nástup nedaleko Krasnojarské ZOO, asi hoďku busem od školy. Na vrcholcích jsou skály, ze kterých je krásný výhled na Krasnojarsk, ale také na nekonečné lesy Sibiře. Taky tady žijou medvědi (a asi docela dost, v červnu kvůli jejich četnému výskytu zdejší park i uzavřeli) a taky tady žije taková pěkná veverka - brunduk. Dříve se zde těžilo zlato a občas se nějaký kus skály odstřelil, když bylo třeba, takže je tady spousta obr balvanů i kolem. 

Ve skupince tomských studentů byli dokonce dva Češi, což bylo bezva. Po tom, co jsme se seznámili, nám povídali… jsme koukali, jak vylejzáte z busu: “Hele, ty vypadaj, jak Češky co?“ tak byli sami překvapení, jak se trefili.

Vzhledem k časovému posunu a dlouhé cestě do Krasnu, nás tato procházka docela vyčerpala, takže jsme se vykroutily z návštěvy ZOO a jely dospat deficit. ZOO je ale v záloze, moc se tam těšíme. Musíme tam ale brzo, než nám usnou medvědi!

V neděli jsme se prospaly a vyrazily na nákupy. Nedaleko od kolejí máme obchodní dům, kde se za normální ceny dá sehnat vše. Je tady i bankáč, který nám dal teda ale jen 7500 rublů najednou na jednu. Směnárnu jsem totiž ještě nenašla... V obchodě je naprosto vše, ceny jako u nás. Něco levnější, něco dražší, takže nákup vyjde stejně jak v Čechách. Vezly jsme plné tašky dobrot a drobností co jsme nevezly z Čech.

Pondělí jsme si daly oddychový den. Trochu jsem poklidila chlívek na koleji a konečně jsem taky uvařila teplé jídlo. Večer jsme sběhly do školy na net, protože ten nám bez registrace nemohou udělat.. no je to tady věda s tim přihlašovánim na imigrační. Z Čech nám nikdo neodepisoval na smsky, i když nám doručenky chodily, tak jsme raděj ještě jednou došly rozeslat maily, že jsme OK. Mně teda telefon nejde vůbec, můj Vodafone ani na jednej simce v těchto končinách nepremává a to roming mam aktivovanej. Ale ruské simky nám snad zítra koupí Michail, tak snad už vše pude jak má.

V úterý nás Kaťja provedla po kampusu školy a ukázala nám knihovnu. Komplex kolejí se školou je na kraji lesa, který je prý pěkný na procházky a také na dohled máme lyžařský vlek. Ve zdejším urbanismu je velmi časté, že zástavba rovnou navazuje na les a jsou i plochy lesa přímo v intravilánu. To jsme vykoukaly i z letadla.

A když jsme se tu porozhlídly, vypravily jsme se do města. Prostě nevidět Jenisej ještě den, tak bych to tu nevydržela :-)

Kaťja nám trochu blbě namalovala plánek centra a mapu jsme nechaly doma, tak jsme trošku bloudily, ale nakonec bylo vše OK.

Souběžně s Jenisejem vedou tři ulice - Lenina, Prospekt Mira (Světa) a ulice Marxova. Prospekt Mira je původní historická třída, kde se nachází spousta domů z 19.století, některé jsou moc krásné. Všude spousta zeleně, fontán a také laviček, na každou připadá jeden až dva odpadkové koše. Všude je uklizeno, jen teda aut je tady mraky…     

Prospektem Mira se dojde až k Vítěznému oblouku, za nímž je památník toho, že právě zde řekl kdosi, že tady bude Krasnojarsk. Na prospekt navazuje zavěšený most přes část Jeniseje na jeden z mnoha ostrovů. Z mostu je vidět další ostrov - Ostrov Oddycha. No a hlavně… je tady Jenisej! Díky ostrovu oddycha, který Jenisej opticky půlí, vypadá jako takový docela drobeček J Ale je nádherný! Voda je čistá a proud je silný, v dáli je vidět přístav s mnoha jeřáby a velkými loděmi. Na ostrově navazujícím na zavěšený most jsou jen stromy a cestičky, také asfaltky pro bruslaře a kolisty, těch je tady docela dost, protože jsou tady půjčovny kol. Ale možná i trochu málo na to, že je to tak velké město. Byly jsme tady v některých chvílích dokonce samy… Skvělé místo pro odpočinek, už se těšíme, až si tady půjčíme kolo a víc se tady porozhlídnem.

Nedaleko od Vítězného oblouku je fabrika na krasnojarské bonbony - Kraskon, no to jsme přece nemohly jít okolo jen tak! Výborné!

Ve městě je spousta sídlišť, ty jsou ale obklopeny starými dřevěnicemi s krásnými barevnými okenicemi. Zástavba je prolnutá zelení a situovaná do svahů nad Jenisejem, takže to tady opravdu není jednotvárné.

Počasí je tady takové dost aprílové. Ráno a večer je pěkná kosa, čepici a šálu by člověk už i užil a přes den, když vyleze sluníčko, je tady zase pěkné teplíčko, než začne foukat a to že tady fučí echt. Chvíli je tady slunce a chvíli prší. Vlastně každý večer zatím pršelo a včera ráno byla taková mlha, že nebylo vidět na krok. 

Dneska jsme se probudily do pěkné zimy, která vydržela celý den. Jely jsme s Miachilem do Sibiřské aerokosmické university - SibGau, která je na druhém konci města pro registrace, které nám tam vyřizovali. Cesta přes město busem trvala přes hodinu. Krasnojarsk má milion obyvatel, ale nemá metro, takže silnice jsou plné a taky jsou tady vlastně jen dva mosty, kterými se dá dostat na druhý břeh (další je železniční). Do SibGau budeme jezdit asi dvakrát v týdnu na ruštinu a máme tady taky zadarmo bazén. Doufám, že nebude moc studenej…

V SibGau se s námi přišlo seznámit celé oddělení, dostali jsme registračky i pár dárečků a spoustu úsměvů. Kousek vedle SibGau je normálně továrna na kosmický rakety! Po cestě jsme taky koupily simky a modem na net (vše jen na základě registrace). No a tak už máme net a celý studený den sedíme u compu.. závisláci :-)