Mamut má jen čtyři zuby

Orientační týden je v plném proudu a tak nás ruští studenti provázejí po významných místech Krasnojarsku. V neděli jsme se chtě (Klárka) nechtě (já) vykroutily z opětovné návštěvy Štolb, protože bylo opravdu hnusně, lilo celý den. Tak snad brzo příště J Pondělí jsme zahájili papírováním v SibGau a pak šli společně s maďarskými studenty na prohlídku knihovny a bazénu v blízkosti školy. Ovšem v Rusku platí dvojnásob, že bez kartičky ani ránu a securitybábušky si to dobře ohlídají. Takže všude vyjednávání co proč a jak. Za odměnu jsme pak viděli oboje, v knihovně byly nečekaně knihy a v bazénu bazén J Na oběd jsme šli do jídelny na SibGau, naštěstí byla o trochu lepší než ta naše. Proso (nebo pohanka.. já tě nevim..) s masem jsme si s Klárkou bratrsky rozdělily, já pohanku, Klárka maso. Pohanka je tady základ ke všemu. Dala jsem si ještě místní šči, taková polívka se zelim a bramborama a ta mi chutnala moc.

Při cestě do jídelny jsem v tlačenici šlápla jakémusi klučinovi na nohu, a to pořádně. Sorry, povídám a utíkám za ostatními. Chvíli jsme se motali kolem stolů a za chvíli nás objevil přišlápnutej klučina, že mu to nedalo, když jsme cizinky, aby nás propásl. Dokonce poznal, že jsme Češky, a že do Čech chce jet studovat.. no legrace. I když, jak říkal náš ruský spolužák.. to je jedno odkud jste z Evropy, když jste z Francie, všichni budou říkat, že chtějí jet studovat do Francie, když z Čech, tak do Čech J

Odpoledne nás vozil stařičký autobus po městě a studenti mluvící všichni krásnou angličtinou, nám ukazovali kde co, operu, fontány, tzv. Big Ben, nádraží a symbol Krasnojarsku - věžičku nad městem.

náš bus 

jedeme na výlet

fontán je v Krasnojarsku mnoho

tato symbolizuje všechny řeky, které se vlévají do Jeniseje

 a tady je sám Jenisej

Big Ben v pozadí

fontána projektovaná Japonci

 trochu odkvetlá "Rasíja"

odbočovací pruhy netřeba

Nádraží, prý nejkrásnějsí na transsibiřské magistrále,

řekli byste, že je z roku 2004? Původní bylo zničené zemětřesením.

naše skupinka

 

 symbol Krasnojarsku

V úterý nás čekalo muzeum, kterému s Klárkou říkáme Kartágo.. ono tak totiž zvenku vypadá.. působí to tady trochu zvláštně. Zvláště když uvnitř se skrývá expozice zabývající se Krasnojarským regionem. Ale budiž. Muzeem nás provedla slečna, co mluvila hodně rychle rusky, ale spisovně, tak jsem i rozuměla. Expozice je zaměřená na vývoj v regionu od pravěku do současnosti. Život místních etnik, před asimilací je krásně zdokumentován pomocí replik obydlí, originálů oděvů a pracovních pomůcek, ale i fotek ze začátku 20. století. Moc zajímavé! Klárka s radostí prohlédla všechna vycpaná zvířátka a chlupatý nosorožec je její favorit. Mají tady i kostry mamutů, a až tady jsem se dozvěděla, že mamut má jen 4 zuby.. ale fakt veliký! Dále tady jsou rekonstrukce bydlení lidí od 17. století, bohatých i chudých, včetně dobového oblečení, příště si zaplatím focení, mami J

 půlka Jeniseje, druhá je za ostrovem

Jenisej s poměrovým měřítkem - človíčkem na nábřeží

Krasnojarské regionální muzeum

Štolby

Nám se tam moc líbilo, prolézaly jsme to ještě další hodinu po výkladu, což naši maďarští kolegové ekonomové nevydrželi a jeli hrát bowling do nákupního centra Planeta na druhém konci města. Do Planety jsme později vyrazily taky, pořád jsem potřebovala nějakou neprofoukávací bundu. Tak ji konečně mam..

sídliště u Planety, žádný drobek a všude se staví a staví

Dneska bylo na programu další muzeum a to dům místního významného malíře Surikova. Konečně se dostanu dovnitř jednoho z dřevěných domečků! Bohužel, se zde nemohlo fotit L tak musim najít ještě jiný… Před návštěvou muzea jsme akčně vyrazily na přednášku do školy,  marná snaha, přednášet nikdo nepřišel. Jely jsme teda okouknout náš nový kvartál na ateliéry do města. Kvartálek, ve kterém je opět vše, jak to tady tak chodí, jen jsou tady navíc dvě kina. Napřed nic moc nadšení, než jsme vlezly do vnitrobloku (musely jsme se teda chvíli odvažovat, i když nás přesvědčovali i ve škole, že tady se do vnitrobloků leze normálně). Krásné režné zdivo, průchody a detailíky.. no koukněte na fotkách.

 náš kvartál

  

 domy v okolí

V podchodu jsme si chtěly dát něco dobrého, piroh bude dobrý, co se dá zkazit. Bylo mi divné, že se mě paní 3x ptá, zdali chci opravdu se sajrom. Sajr nebo syr, to bude to samé. A není! Je to ryba, a ty teda ještě pořád nejim, a mám takový pocit, že tu super věc má ještě teď Klárka v kabelce J

Surikovo muzeum je na jedné z třech nejrušnějších ulic na ulici Lenina. Opravený dřevěný dům za velikou dřevenou bránou se krčí mezi bytovkama a čtyřproudovou silnicí. Jakmile se ale zaklapne brána, je to takový koutek oddychu. Expozice je v duchu života v domě na začátku 20. století společně se surikovými obrazy. Dům je prostorný a světlý, část je zděná, ačkoli to zvenku není patrné. Dřevěné podlahy a štuková zrcadla, zajímavý otopný systém pomocí „dvoupilířových dvoupatrových kamen“. Příjemná atmosféra v domě, na zahradě taková „klášterní zahrádka“. O životě Surikova toho moc nenapíšu, pač výklad byl v angličtině. Surikov tady moc nepobýval, bydlely tady jeho sestry, on studoval v Petrohradě a Moskvě, za podpory majitele zlatých dolů a maloval a maloval J

Surikov, Max a my

moderní umění, asi se jim stýská v létě po sněhu...

Dneska jsme také navštívili poprvé místní restauraci, kterou si vyhlídli Maďaři už někdy předtím. Dala jsem si takový velký pelmeně po tádžicku, což mi poradil náš kazašský kamarád Max a byly výborné! Klárka měla palačinky s pikaem, taky mňam. Restaurace byla příjemná a nebyla drahá, jak tady člověk očekává. K tomu už vím, že děkuji je kazašsky rachmed!

Zítra nás čeká zábavní park „Bobrový loch“ tak jsem na to zvědavá.