Sibiřský příběh začíná...: Takový trochu jenisejský příběh

Ve čtvrtek nás čekal výlet na Bobrový loch. Ráno jsme zaskočily do školy, kde jsme měly mít schůzku se Slabuchou, aby s námi konečně dořešil rozvrh a hlavně kredity, a on opět nikde. Tak jsme vyrazily s předstihem do města, na lavičce u fontány vybalily snídaňové sůši, o které jsme s podělily s všudypřítomnými, rozčepýřenými vrabčáky. Nahřály jsme se na sluníčku a daly se pěšo přes most na Jeniseji na druhý břeh, kde jsme se měly sejít s ostatními. Cesta přes Jenisej nám trvala 30 minut, řeka má v tomto místě 2,5 km, včetně ostrova, přes který most vede. Nad městem má Jenisej šířku kolem 700m, a na severu před deltou má neuvěřitelných 55km. (..prej tam ale na výlet nepojedem, co naplat..)

Autobus nás dovezl za město pod veliký areál zábavního parku, kde jsou různé bobové dráhy, lezecká stěna a všechno možné i nemožné. Areál se využívá i k zimním sportům. Lanovkou jsme vyjeli nahoru, kde byl úžasný výhled na město. Prošli jsme se, udělali spoustu fotek a svezli se zpět.

V pátek jsme měli jít do ZOO, ale Maďaři si potřebovali dát oraz, tak jsme vyrazily do školy na přednášku o historii Sibiře, bylo to moc zajímavé.

V sobotu pokračuje Jenisejský příběh. Studenti si nás rozdělili do aut a hurá na výlet na přehradu. Poprvé v životě jedu autem, co má volant napravo a jezdí taky napravo. Ne že bych z toho nebyla trochu nervózní. Slečna nás ale bezpečně vyvezla z města, sice jsme se chvilku motali v místním zmateném provozu, protože kudy a kam se řešilo po cestě, ale vše dopadlo dobře J Jedeme 50km místní kopcovitou krajinou, aniž bychom potkali jakoukoli vesnici. Zastavujeme na vyhlídce na Jenisej. Naprostá paráda! Maďaři nezvyklí z té jejich placaté domoviny na kopečky, ani takhle veliké řeky, byli na vyhlídce první….uuuaaa… this is fucking nice :-) !! ohodnotili situaci.. Že by sem taky přijeli kvůli Jeniseji? Měly bysme se zeptat.. Cesta pokračuje kolem Divnogorsku. Slovo Divno vybízí k tomu, že to město bude asi divný, to jsme ale na omylu, protože je to prý div světa. Moc jsme z města neviděly, takže neposoudíme.. Ale houpačky uprostřed lesa u silnice, spíš vybízejí k našemu výkladu :-)

Přehrada je velikánská, jako všechno tady. Lovíme kamínky, předháníme se kdo hodí dál, a nebo kdo těžším kamenem. Sluníčko sice hřeje, ale voda je pěkně ledová, takže jsme vzdaly myšlenku, že aspoň nožičky si namočíme. Díky přehradě Jenisej v Krasnojarsku nezamrzá, to bychom museli v zimě popojet trochu dál. Nahoru za hráz na tzv. Krasnojarské moře jsme se ale nepodívali, škoda. Ale i tak to bylo bezva.

Na dnešek nám studenti připravili šašlikování, a kde jinde, než na terase nad Jenisejem. Dneska už bylo na tričko, opálený sluneční brejle asi jen tak nesundám. Po mase se úplně zaprášilo, povídalo se, hrály se hry.. prostě príma odpoledne. Ještě týden má být krásně a pak už zima, tak si to musíme užít. Tak to cítí asi všichni Krasnojarci, všichni jsou venku s povinnou šašlikovací výbavou, a nebo se jen tak vyhřívají, hemží se to jak kolem Jeniseje, tak v lesích. To jsem zvědavá, jak se to bude hemžit v zimě.

Orientační týden utekl jak voda a zítra už máme školu v plném proudu.