pátek 21. října 2011

Мининские столбы


V sobotu jsem vylovila na internetu na stránkách turistického klubu při naší SFU, že se v neděli chystají na výlet na Мининские столбы což znamená i výlet vláčkem za město. No úplně mě to nadchlo. Klárka nadšení tak nesdílela, ale když viděla mé psí oči, tak podlehla :-)) a svolila, že tedy vyrazíme.  Byla jsem připravena, že brzké ranní vstávání a šlapání z kopce do kopce, se transformuje minimálně do nevraživých pohledů, Klárka však všechno statečně zmákla, remcala jen trochu :-)) vlastně si myslím, že se jí tam moc líbilo :-)))
Ráno jsme vyrazili ještě nočním Krasnojarskem na nádraží, kde měl být sraz s lidmi, které jsme nikdy neviděli, a úkolem bylo koupit si jízdenku do zastávky, kterou jsme nenašly na mapě, na vlak, který se v jízdním řádu rovněž neobjevil.
Po všech podezřeních nakonec sedíme ve správném vlaku, se správnými lidmi a snad také správnou jízdenkou a hurá za město. Vlak je plný domorodců převážejících na venkov kde co. Za okny se míhá ranní krajina s krásnými fabrikami v mlze. Naše parta čítající asi 30 lidí vyskakuje na zastávce nedaleko vesnice s dřevěnými domky a rybníkem. Teplota venku je tak o 5 stupňů nižší, než ve městě, všude jinovatka a kolem nás sviští vlaky transsibiřské magistrály. Chvíli šlapeme po rovince a pak kudy jinudy než do kopce. Poprvé v životě vidím tajgu, jak má být, z otrlých stromů visí lišejníky, kromě nás nikde ani živáčka. První skalní útvar je pěkně prolejzací, takže se pěkně vyblbnem a ty výhledy! Počásko nám přálo, takže jsme za chvíli svlíkly i bundičky. Klárka se dala do detailního focení všech druhů lišejníků. U druhé skály stanovala partička přírodymilovných lidiček. Poté, co jsme přeskákaly pár potůčků a vydupali do pěknýho kopce čekala nás poslední skála s úžasným výhledem do údolí. A taky konečně sváča a chvíli lehára. Při tom došlo na oblíbené povídání - každý řekněte něco o sobě.  
Cesta zpět vlakem odpovídala tomu, že je neděle večer. Vlak byl totálně narvanej, takže jsme stály v uličce namačkaný jako sardinky, náladu jsme si tím ale rozhodně nenechali zkazit. V Krasnu na nádraží se přes nás přehrnuly všecky bábušky, které sice nebyly vidět, jak byly mrňavý, zato lokty měly pěkně ostrý. Štrůdl lidí se hrnul před lokomotivou přes koleje, nikomu se nechtělo podchodem, takže po deseti minutách začal mašinfíra rozhánět bábušky a dědušky z kolejí mocným houkáním mašiny. To by člověk nevěřil, kolik lidí se do takového vlaku nacpe.
Domů jsme přijeli za tmy, co dodat, bylo to bezva :-)

 krasnojarské nádraží ráno

jedem









 to jsou lesy, což :-)




 vegáč





 

Žádné komentáře:

Okomentovat