pátek 7. října 2011

Grenada party a boření mýtů o Rusech


Ve středu večer nás čekala dlouho plánovaná party se spolužáky. Vzhledem k tomu, že tady nemají zařízení typu naší hospody, kde se dá u dvou piv prokecat celý večer, řeší se společná setkání takzvaným „oddychem“. Zamluví se ubytování třeba v lágru (přes léto dětský tábor), udělá se bašta, posbíraj se lidi po městě a vyrazí se.

Grenada je jeden z táborů pod horama jihozápadně od Krasnojarsku, rozlehlý areál s patrovýma zděnýma stavbama, spoustou prolejzaček, vysokým plotem a nezbytnýma securitybábuškama. To všechno jsme viděly tedy až druhý den ráno, protože jsme dorazily už za tmy, o to to pro nás bylo větší překvápko.

Holky připravily samé dobroty, od salátů, přes dortík, naloženým masem konče. Chvíli se brebentilo, baštilo a pak se vyrazilo na šašliky ven. Kupodivu ještě nebyla až taková kosa. Pustila se hudba z autorádia a všichni nadšeně trsaly. No já jsem se většinu času spíš hřála u ohýnku, někdo to maso přeci hlídat musel. Tancování vydrželo skupince de facto celý večer, s malou přestávkou na snězení hotového masa. Během jídla se velmi často pronášejí „tosty“ přípitky a to opravdu na vše možné i nemožné. Kupodivu alkoholem si připíjel málokdo, holky většinou pily džus, kluci pivko a japonské víno. Jediní, kdo pil vodku, jsme byly my s Klárkou a Kosťa. A to jsme se výběrem zdejší, místní, nejlepší, stříbrem filtrované vodky Dixon tolik snažily přiblížit Rusům, nepovedlo se. Ale tak aspoň neubylo:-) Očividně tady politický nátlak na snížení alkoholismu berou vážně a s úspěchem. Lidé tady podle všeho neumí pít střídmě, buď se prostě totálně opijou a nebo nepijou vůbec. Ani dědičné dispozice nezahrály roly, když si daly holky jednoho panáka, tak druhý den skučely, že je bolí hlava. U nás je moderní nekouřit, tady je moderní nepít. Takže známé, piješ jako Rus, už tady neplatí. Dalším mýtem je, že po městech běhají medvědi. To se prý stalo jen loni, když utekly ze ZOO. Ale jinak nás přesvědčují lidi na potkání, že medvědi jsou jenom v lese, až se nám to zdálo podezřelé. To pobavilo naše spolužáky, všude v cizině si přeci myslí, že správný Rus chodí ve válenkách, pije vodku a odhání medvědy. Tak už nám zbývá jen ta zima… a o tom se za chvíli také přesvědčíme na vlastní kůži. I když Alica - rodilá Sibiřanka, vyprávěla, že když byla v New Yorku, tak tam jí byla neuvěřitelná zima. O to víc, že tam se v papundeklových domečkách neohřeješ ani vevnitř. Tady jsou zvyklí mít alespoň doma teplíčko. No to taky poznáme!

Maso jsme uhlídali dobře, takže jsme si opravdu pochutnali, a to bylo kuřecí. Některé slečny ho schroupaly i s kostičkama. Většina šla spát celkem brzo, což nám ale nedalo, takže jsme se přidaly k nespící skupince, abychom přeci potrénovaly ruštinu. To se zadařilo, přes školu, jazykovou výbavu, problematiku sanitek a sáňkování jsme se přehouply až v půl šesté ráno. Tak na chvíli zalézt do peřin, než bude snídaně. Ta byla opět bohatá, takže jsme se nacpaly a vyrazili na obhlídku tábora. Ráno bylo krásné! Čisťoučký vzdoušek a podzimní atmosféra a všude okolo ty kopce a skály. Úplně mě to lákalo vzít batoh a zmizet do divočiny, nebo aspoň nahoru na vyhlídku.. no nic, ani nahoru se mnou nikdo nechtěl :-( Došli jsme tedy alespoň k řece Balajzně a pak prolezli všechny prolézačky a houpačky v celém táboře. Olja, nejmenší človíček ve skupince, mamka čtyřleté holčičky, nás starostlivě hlídala, aby se někdo někam nezatoulal. Od takové malinké holčiny, co vypadá, že je jí tak 16 je opravdu roztomilé, když nás popohání, ať si jdeme umýt ruce a přezout boty. A u jídelny zdobené motivy z ruských pohádek a bajek, jsem se mohla zeptat na jakékoliv zvířátko a hned se mi dostalo celého příběhu. No je prostě úžasná! 
Olje zase pořád není jasné, že s někým žiju sedmý rok a ještě jsme se ani nevzali :-).
Po té dlouhé procházce jsme se opět najedli, zapakovali, pod dohledem security bábušky uklidili a vyrazili domů.

Anna nás odvezla až na kolej, takže jsme se během cesty dozvěděly, že v Rusku ještě pořád platí, že žena má být hlavně žena, vypadat krásně, být dobrá společnice a hospodyňka a za všech okolností dáma. Od mužů se zase očekává, že budou džentlemeni, kteří se o dámu starají, nosí domů peníze a udělají všechny chlapské práce. Jak jsme se dozvěděly…když mi praskne žárovka v lampičce, budu sedět po tmě tak dlouho, dokud ji muž nevymění. To kdyby mě viděly doma v monterkách nahazovat omítku, asi by nevěřily…Co se týká dětí, tak se často stává, že otec děti opustí a už jeho ani alimenty nikdy nikdo nevidí. Při rozvodu dostane vždy děti matka a otec už je pak taky nikdy nevidí.

Oddych jsem s plnou hlavou dojmů zakončila oddychem - po příjezdu na kolej jsem zalezla do pelíšku a spala až do pátku :-)

Mezi děckama padl nápad, že by s náma mohli vyrazit na Bajkal, protože ač rodilí Sibiřani, někteří tam nikdy nebyly. Tomu jsem se trochu podivovala, ale jak říkala Klárka, u nás taky spousta lidí nebyla nikdy v Chorvatsku a ono je to kupodivu stejně daleko :-) Ty zdejší vzdálenosti! Bylo by bezva, kdybychom nejely samy, tak to musíme spunktovat, než bude úplná zima. 


Dneska fotka jen jedna.. venku prší a tak asi všichni sedí na netu a ten pořád padá!


Ne, že by se internet polepšil, ale zkusím sem ty fotky nacpat...

 V plné sestavě...

 tancovalo se

 a připravovala grilovačka

 náš bejvák


 řeka Balajzna (teda asi)

 tak co, kdo to dá!!

 já.. to je přece jasný..

 hmm, tak asi ne :-(
 výzdoba jídelny motivy z pohádek a bájí

 skály, a nikdo tam se mnou nechtěl..

ani sem ne :-(


Žádné komentáře:

Okomentovat