Sibiřský příběh začíná...: Týden už je zase fuč

Začátkem týdne nám opět netekla studená voda a teplá byla tak vařící, že se do ní nedaly ani strčit ruce. Tak jsme si chladily vodu na koupání v kýblu na balkoně. Klárka tuto důležitou informaci psala na facebook. Kuba z Tomsku píše: „Cože, vám taky někdy teče studená??“ Péťa ze Švédska si zase posteskla, že teplou vodu u nich neznají. Takže jsme tady na tom ještě dobře :-)

Středeční večer se nesl v duchu vymýšlení sochy na skulpturu. Zadáním je vymyslet abstraktní sochu před zdejší budovu školy, pak ji vymodelovat, nafotit a vsadit do fotky. Papír s nápady se zaplňoval velmi pomalu. Ale kupodivu byl náš pan sochař Lošakov dvěma nápady velmi potěšen. Klárka byla také úspěšná a začala vytvářet korpus. U mě to bylo horší, protože dva nápady je víc než jeden a který je lepší, to těžko říct. Takže jsem si modelovala oba modely z modelíny a stejně jsem to ještě nerozklíčila. Ale zato jsem si od školky takhle nepohrála.

v té školce mi to asi šlo lépe,

ovšem toto má hlubokou myšlenku :-)

Večer jsme byly domluveny s našima fajn spolužačkama, že půjdeme do města. Dáša s Oljou nás vzaly na laserovou show k japonským fontánám. V zimě namísto vody ve fontánách jsou sochy z ledu. S tím si tady celkem vyhrají, kromě mezinárodní ledosochařské soutěže tady vytváří i různé skluzavky a jiné srandy. Na skluzavky se s holkama těšíme, jen se nesmí chodit v moc velké zimě, protože jinak člověk ke skluzavce přimrzá:-) Svítící stromečky nám svítily na cestu do baru, kam jsme zašly na drink a dortík. Dáša tady dřív dělala barmanku. Pěkné prostředí, nezakouřeno, takže to bylo super. Od holek jsme se dozvěděly spousty informací o fungování v Rusku a některé raději nevědět. Od lidí, co tu studovali před náma, jsme slyšely zvěsti, že když přijdete po půlnoci na kolej, tak vás prostě a jednoduše nepustí dovnitř. Nevěřily jsme. Holky nám potvrdily, že to tak do loňska opravdu bylo, ale že takhle nechali jednu slečnu umrznout za dveřma!! a její rodiče, kteří se soudili se školou se tedy domohli toho, že vás teda na kolej po půlnoci pustí, ale udělají vám čárku. A po třech čárkách vás vyhodí. Je opravdu neskutečné, že nastavení tohoto systému muselo stát lidský život. Naštěstí měly holky v záloze i veselejší historky, takže jsme si užily opravdu moc příjemný večer. Přišly jsme na to, že s Dášou budeme po sobotách chodit na tanec. Nevydržela a napsala učiteli tance, že bude mít ve skupině cizinky a tak nevydržel zase učitel, aby se na nás nepřijel ještě týž večer podívat a při té příležitosti nás hromadně odvezl domů.

japonské fontány

svítící stromečky jsou po celém centru, celý rok

Pátek ráno bylo krušné vstávání na ruštinu, neušetřili nás a máme výuku od 8:30 v SibGau, z čehož plyne vstávačka v 6:45. A Maďarští studenti, díky kterým je to takhle chytře, ano nedorazili.. Ruštinářka Světlana je ale moc fajn a hodiny s ní utíkají.

V sobotu nám začaly kurzy tance. Z původně plánované hodiny jsme měly hodinu baletu a dvě hodiny současného tance. Balet byl moc príma, současný tanec je pro mě trochu horší..aby jedna ruka dělala něco jiného než druhá.. to je makačka. Klárka zase hlasovala pro současný tanec, takže jsme se solidárně domluvily, že budeme chodit na všechno. Současný tanec nás učí již zmiňovaný učitel, který má vystudovaný balet, ale věnuje se hip hopu. Do toho se tam přimíchali ještě student choreografie a profitanečnice treblu a conterporary. Největší legrace tedy vznikla, když jsme měli po jednom na učitelem vybranou hudbu zatancovat cokoli, co umíme. Profíci nám profizatancovali no a teď půjde kdo jinej, než já. Bránila jsem se, co to šlo, ale Klárka to vyřešila po svém.. dělej, pudem obě.. Našim oslnivým kreacím se směji ještě teď a myslím, že oni také. Zbytek výuky už probíhal normálně, Pavel nám dával do těla, až jsem si po té tříhodinovce říkala (ve svém tričku Povaleč), jestli se druhý den pohnu. A abychom tady z toho náhodou nepohubly tak jsme zašly na pořádného nanuka.

V neděli jsme podnikly výpravu do ZOO, než nám usnou medvědi. Pořád je tady krásně, všichni říkají, že obvykle je v tuto dobu už pěkná kosa. Uměly jsme si holt vybrat rok na studování na Sibiři.

Nápad jít do ZOO mělo asi třičtvrtě Krasnojarců, naštěstí se to celkem rozptýlilo. Povinná výbava místních do ZOO je plný batůžek jídla, kterým krmí všechno, k čemu se dostanou. Takže žirafy přežraný sušenkama a čerstvým chlebem jsou tady na běžném pořádku. Na medvědy, na které jsem se nejvíc těšila, byl smutný pohled. Měly klece menší než kdejaká liška a místo vodního bazénu kaluž na betonové podlaze. Doufám, že v současném rozšiřování ZOO na ně myslí a něco s tím provedou. Moc se mi ale líbili soby, losi, pakoně a obrovitánský zubři. Ty mě fascinovaly úplně nejvíc.