Směr východ

Zítra s Klárčou zvedáme kotvy a vyrážíme transsibiřskou magistrálou na východ do Irkutska a odtud na Bajkal! Lísty na vlak jsme úspěšně získaly už během úterní výpravy na nádraží. Plackarty tam byly celkem v hojném počtu. Zpět už to bylo horší, zbyla na nás dvě poslední místa ve vlaku, co se šine z Ulanbataru, paní sice řikala, že jsou v pohodě, už se tak ale netvářila, takže jedem minimálně na hajzlíku. 

 Za tu cenu to ale stálo. 2176 km, 30 hodin cesty za 1400 českých, príma ne :-)

Zpět budeme ve čtvrtek, takže pakááá.

krasnojarské Rudé náměstí....

 myslím, že komentář je zbytečný :-) prostě rusovinka

Ráno

To to letí… už je mi čtvrt století…

A to si myslím, že je dobrý důvod k oslavě:-) Pondělní odpoledne jsme se sešli s Julií, Ivanem a Iljou, kteří nás prvních pár dní v Krasnojarsku prováděli po městě. Ivan nás provezl po městě, po druhém silničním mostě, okolo starého přístavu, kde jsme zatím ještě nikdy nebyly. Vzali nás do pizzerky s moc pěkným interiérem a já jsem si chytře zapomněla foťák :-( Pizza bezvadná, jen kdyby byla bez kopru, oblíbené ruské přísady.. k tomu mochitko a povídalo se a povídalo. Došlo i na rodinné srandapříběhy, jak dědeček s babičkou jeli ze Sibiře na Ukrajinu a dědeček zapomněl babičku v Moskvě na nádraží a odjel i se všemi penězi… a tak různě :-)

Oslavování pokračovalo v úterý, kdy jsme vyrazily s Oljou a Dášou po krasnojarských kavárnách. A protože už nám tady začalo sněžit, tak jsme se krásně ohřály v Traverel’s coffee u výborného kafíčka, dortík byl nezbytností. Od děvčat jsem dostala úžasné dárečky - kabelku z beresty - kůry z břízy, v jejímž zpracování tady mají dlouhou tradici. V kabelce bylo tak kilo oříšků z cedrových šišek, také místní specialitka a krasnojarské čokoládové bonbony! Prostě speciální dárek!

Ve vzájemném poznávání našich kultur došlo na to, jak mluví zvířátka u nás a jak tady. Takže se od našeho stolu ozýval multikulturní zvěřinec na celou kavárnu. Takže jestli nevíte, jak dělá ruský kohout, tak je to KUKARYKŮ:-) Ani bulharská prasátka se svým gruch gruch, nebyla ušetřena. Naprosto nepochopitelné se stalo české brum brum..to bude asi tim, že u nás medvědi nežijou, bránily jsme se :-) Objev byl taky to, že české myši jsou němé, takže logicky mluví znakovou řečí. Nebo někdo tušíte, jak dělaj myši?

Pokračování v druhé kavárně… dortík, čaj a Aduš pívo, to bych se jinak udortíkovala :-)

 

Ve středu jsme oslavování proložily rýsováním, protože příští týden odevzdáváme ateliéry (1.část). K tomu jsme musely vyrazit na velký nákup, protože v pátek jsme pozvaly holky na nějaké dobré české jídlo. Takže zapůsobil časožrout..najednou byl večer.. (máme taky podezření, že nám časožrout chodí do lednice a na bonbony, hlavně tak ve dvě ráno).

Čtvrtek ráno začal sochařinou, kdy jsem si svoje jediné teplejší kalhoty zadělala od modelíny, šikulka. A pokračoval v duchu „den blbec“ až do večera. Naštěstí jsme na to byly dvě, takže nám neustále něco padalo, jako třeba čtvrtkilový kus sýra na špinavou podlahu pod stůl…Klárku při průchodu staveništěm sejmul dělník (naštěstí ne tatrovka), když si jela udělat úplně zbytečný výlet do města pro pasy. Samozřejmě až poté, co se vrátila z města, jsme přišly na to, že na páteční jablečný štrůdl, jsme si koupily těsto na pelmeně….

Ráno jsem se pustila do vytváření štrůdlů, již s téměř správným těstem. Váleček tady po našich předchůdcích opravdu nezbyl, ještě že prázdné flašky od vodky anoJ Taková flaška, to je užitečná věc, dá se s ní udělat pěkný fabion, a taky základ pro štrůdl. Chytrý to člověk, kdo ji vymyslel. Ne že bych v každém štrůdlu něco nezapomněla, jeden osladit, v druhém skořici… ale nakonec se moc povedly! Do toho jsme začaly ještě smažit bramboráky, takže to tady vonělo na celou kolej.

Odpoledne dorazily holky, tak jsme se pěkně nacpaly. Multikulti debata se točila hlavně kolem tradic, co se týče svateb tady, u nás a v Kazachstánu, až nám z toho šla hlava kolem :-) Dárečková sbírka se rozmnožila o čokoládu z Kazachstánu, krásný kafohrnek a bombošku. Dva štrůdly nám zbyly, tak snad nám je časožrout do rána nezdlábne!

 Klárča kuchtí bramboráky

 trošku nepoměr, což..

 ale já to tam nacpu :-)

 povedlo se...moje první štrůdly se narodily na Sibiři

 já, Mandina, Klárča fotí, Olja, Dáša

a spousty jídla

dárečková sbírka :-)

Мининские столбы

V sobotu jsem vylovila na internetu na stránkách turistického klubu při naší SFU, že se v neděli chystají na výlet na Мининские столбы což znamená i výlet vláčkem za město. No úplně mě to nadchlo. Klárka nadšení tak nesdílela, ale když viděla mé psí oči, tak podlehla :-)) a svolila, že tedy vyrazíme.  Byla jsem připravena, že brzké ranní vstávání a šlapání z kopce do kopce, se transformuje minimálně do nevraživých pohledů, Klárka však všechno statečně zmákla, remcala jen trochu :-)) vlastně si myslím, že se jí tam moc líbilo :-)))

Ráno jsme vyrazili ještě nočním Krasnojarskem na nádraží, kde měl být sraz s lidmi, které jsme nikdy neviděli, a úkolem bylo koupit si jízdenku do zastávky, kterou jsme nenašly na mapě, na vlak, který se v jízdním řádu rovněž neobjevil.

Po všech podezřeních nakonec sedíme ve správném vlaku, se správnými lidmi a snad také správnou jízdenkou a hurá za město. Vlak je plný domorodců převážejících na venkov kde co. Za okny se míhá ranní krajina s krásnými fabrikami v mlze. Naše parta čítající asi 30 lidí vyskakuje na zastávce nedaleko vesnice s dřevěnými domky a rybníkem. Teplota venku je tak o 5 stupňů nižší, než ve městě, všude jinovatka a kolem nás sviští vlaky transsibiřské magistrály. Chvíli šlapeme po rovince a pak kudy jinudy než do kopce. Poprvé v životě vidím tajgu, jak má být, z otrlých stromů visí lišejníky, kromě nás nikde ani živáčka. První skalní útvar je pěkně prolejzací, takže se pěkně vyblbnem a ty výhledy! Počásko nám přálo, takže jsme za chvíli svlíkly i bundičky. Klárka se dala do detailního focení všech druhů lišejníků. U druhé skály stanovala partička přírodymilovných lidiček. Poté, co jsme přeskákaly pár potůčků a vydupali do pěknýho kopce čekala nás poslední skála s úžasným výhledem do údolí. A taky konečně sváča a chvíli lehára. Při tom došlo na oblíbené povídání - každý řekněte něco o sobě.  

Cesta zpět vlakem odpovídala tomu, že je neděle večer. Vlak byl totálně narvanej, takže jsme stály v uličce namačkaný jako sardinky, náladu jsme si tím ale rozhodně nenechali zkazit. V Krasnu na nádraží se přes nás přehrnuly všecky bábušky, které sice nebyly vidět, jak byly mrňavý, zato lokty měly pěkně ostrý. Štrůdl lidí se hrnul před lokomotivou přes koleje, nikomu se nechtělo podchodem, takže po deseti minutách začal mašinfíra rozhánět bábušky a dědušky z kolejí mocným houkáním mašiny. To by člověk nevěřil, kolik lidí se do takového vlaku nacpe.

Domů jsme přijeli za tmy, co dodat, bylo to bezva :-)

 krasnojarské nádraží ráno

jedem

 to jsou lesy, což :-)

 vegáč

 

Botky

Tak už máme za sebou jeden zápočet a jednu zkoušku, tu za krásných ruských 5. Poprvé v životě a myslím, že i naposled, jsem si napsala dobrovolně testík, ačkoli bych dostala známku pouze za to, že jsem chodila na přednášky. Když už jsme se ale tak pilně učily, musely jsme si přece vyzkoušet, jestli bychom to zmákly. A taky že jo :-) bylo to i s pochvalou.

Předpověď počasí nekompromisně hlásí, že přijde bída na čechounky a začne mrznout. Naše zimní výbava ještě není kompletní, botky scházejí. Úkolem tohoto týdne bylo si je pořídit. Přibližující se zimu signalizuje i to, že konečně prodejci vyvalili na pulty sem tam i zimní zboží místo „kůpalíků“. Po obhlídce velikostí, došlo na to, že na Klárči nožičky, budem potřebovat spešl botičky :-) Výprava do obchůdku s příznačným názvem Královský rozměr mluví za vše. Měli tam pohromadě dokonce 5 párů bot požadované velikosti! Ráj na zemi. Paní prodavačka zvládala během kmitání kolem bot prohazovat i různá moudra. Jo holky, letos bude pěkná zima, když byl takhle hezký podzim. Ale je fakt, že loni bylo -47 i bez hezkého podzimu. A to už vám pak žádný botky nepomůžou, to se jezdí taxíkem. A jakto, že tady nemáte žádný kluky? My je máme doma. Aha, tak to ale musíte mít nějaký i tady přece. Vždyť žena je jako roční období, to čekáte na zimu? :-)

Odcházely jsme úspěšně s klárčinýma botkama a zamířily omrknout botky v Riekeru, protože moje podzimní botky pomalu odcházejí do věčných lovišť. Teda hlavně podrážka je taková žraloková :-) Neodolala jsem a koupila jsem si botky na normální zimku s ovčím kožíškem a čímsi jako goretexem. Přišlo mi tedy trochu zvláštní kupovat si na Sibiři německé botky, jsou ale bezva. Do opravdové zimy jsem si pořídila kožené kozačky s kožichem do prý -50°C, od místní sibiřské firmy, tak jsem na to zvědavá :-)

 

Nedělní procházka, jak má být.

 listí z břízek opadalo, ale jsou pořád krásné..i borový les, byl dnes plný lidí...

 školka v Akademgorodku

 nová bytová výstavba, navazuje plynule na les

 starší administračka s parádním vstupem

 stačilo by to trošku oprášit a byla by to příjemná architektura

 u toho oprašování vzít i veřejné prostory

 barvičky podzimu

 

 Dendrarium

 červený jeřáb v dokách se nezastaví ani v neděli

 myslíte, že Klárča odletí??

 můj milovaný Jenisej

 Ulovila jsem vlak! 

Musí se tedy Rusům dát plus, že si svoji krásnou zemi nezasviňují náklaďáky, tak jak to umíme my, ale vše tahají vlaky a nebo po vodě. Klasický náklaďák jsem tady ještě neviděla, kromě malých zásobování a stavebních "Zilů" a tahačů.

 zapeklitá Sibiřská Korona

 Dneska to byl prostě vegáč! Někdo říkal, že v Čechách už prý sněží :-)

Tak to holt pro dnešek zabalíme....