Jurta, návštěva, bál, škola, koloristika...

Dnes večer nám vypadla jedna akce našeho nabytého programu a tak se konečně po dlouhé době dostávám k tomu, abych vám napsala zase pár řádek.

Čas letí jako voda a spoustu věcí jsme ještě neviděly, nezažily, takže každý den je něco v plánu. Takže co jsme zmákly: Večer v čajce v jurtě na nábřeží Anjou a Mišou, kteří se učí česky a plánují další studium v Čechách. Pak jsme u nich byly na večeři, stejně jako na večeři u našich kyrgyzských kamarádek, jsme byly pohoštěny tradičními jídly, u kyrgyzských kamarádů jsme popili vodku a pokouřili vodní dýmku. Ano naši muslimští přátelé jsou snad jediný, kdo tady vodku pije a nestydí se za to. Pak proběhly velké přípravy na bál ala 19. století. Takže jsme dva dny běhaly po městě, sháněly šaty, masky, botky.. Občas jsme se zastavily na zahřívací přestávku na kávu, protože teplotka venku kolem -20°C už není nic neobvyklého.. a bude hůř. Mezitím jsme stihly navštěvovat přípravné taneční kurzy na bál, záznam z jednoho kurzu proběhl dokonce v místních zprávách, tak můžete kouknout, jestli nás zmerčíte. Naštěstí ty naše pomotané variace vystříhaly.
http://www.prima-tv.ru/video/detali/full/669/
v 5:19 min

V rámci shánění všeho možného jsme se byly podívat na místní tržnici, kde si metr od sebe můžete koupit syrové maso a domácího mazlíčka, ovoce a nebo kožich, či čepici z jezevce i s pacičkama i hlavičkou. Vyžrané kočky mlsně číhají na vyžrané krysy. Dokonalá atmosféra tržnice v Asii. Přikoupily jsme od jedné bábušky sibiřanky do naší zimní výbavy teplé palčáky snad z králíka, já jsem ještě neodolala kozím podkolenkám. Trochu smrdí, trochu koušou, ale teplé a parádní teda jsou! 

Bál se konal ve staré budově bývalé dívčí školy. Devatenáctistoleťové interiéry se štukovými zrcadly a litinovým schodištěm, původními lustry, si bohužel moc neporozuměly s plastovými bílými okny a dveřmi. Návštěvníci plesu byli patřičně vyfiknutí podle mody 19. století. A protože téma plesu bylo zúženo na maškarní v 19. století, nezbytným doplňkem byla i maska, nesměly chybět rukavičky a u dam vějíře. Moje šaty dobově moc nezapadají, ale bylo to to nejlepší, co jsem z krajně nesympatické, vůči cizincům zaujaté paní v půjčovně šatů vydyndala. Nacpala mě do dvou šatů zařaditelných tak do gotiky, které mi byly malé a ještě z teplého semiše, ve kterém bych se zaručeně uvařila. Po mých chabých protestech milostivě a s tisícem keců, sáhla po fialových, které sice nebyly moc dobové, ale aspoň mi jakž takž seděly. Po nás přišla ruská děvčata a okolo těch skákala jestli raději růžové, nebo modré. Naštěstí takové protivy tady nepotkáváme často.

Můj vztah k tanci se ani tady nezměnil, takže bych nejraději netancovala vůbec. Ze začátku se mi dařilo neslušně se vymlouvat tanečníkům, ale dlouho mi to neprošlo. Tak už umím, světe div se, zatancovat valčík a na ostro jsem si vyzkoušela i pár historických tanců, co jsme pilně trénovali na přípravce. Na bále se samozřejmě jen netancovalo, ale i klevetilo, posílala se tajná psaníčka, vyráběly se papírové kytičky, já jsem měla největší radost z kouzelného stolu, kde jsem se mohla cpát pirohama a čokoládkama:)  A samozřejmě k pití byl jen džusík a voda. A jako správní Češi jsme si s Klárou užily spoustu legrace, když jsme si vzájemně posílaly milostná psaníčka, rusky psaná, samozřejmě a tak podobně. Jednou se mi tady jeden klučina ptal, jaký je rozdíl mezi ruskými a českými lidmi v chování. Teď už vím, co bych mu odpověděla, Rusové se vždy chovají podle situace, když jsou na bále, tak jsou to vážní gentlasové a dámy, když ve škole, tak jsou pilní studenti.. a Češi si v jakékoli situaci dělají ze všeho legrácky. Bál se nám moc líbil, možná se povede ještě jeden v lednu:)

Do školy samozřejmě také chodíme! Občas. V úterý jsme se už opravdu nutně musely jít alespoň ukázat na ateliéry, protože jsme tam od našeho návratu z Bajkalu ani nepáchly. To znamená, že v pondělí večer, poté, co jsme uklidily, uplácaly palačinky.. jsme zasedly k čistému papíru. (ano ano, Ivčou na blogu rozebíranou prokrastinací jsme se zabývaly celé odpoledne). Ve čtyři ráno jsme se od práce zvedly s tím, že nás odpoledne demonstrativně oběsí před školou, nebo minimálně pošlou zpět do Čech. Klárka poté, co v ranních hodinách zjistila, že dispozici hotelu navrhovala do hmoty o 30m větší, než je její parcela, rezignovala, protože to už není ani v její moci toto nafixlovat. I když s ruským vztahem k měřítku (většinou ho na výkresech vůbec nenajdete, stejně jako severku) by to možná bylo úplně fuk. Takže jsem šla na ateliéry statečně sama. Učitelé mně nadšeně přivítali halasným - oooo Evropa se vrátila:)))  Průzkum ostatních projektů mě uvedl do klidu, nejsme sami, kdo včera začal, nebo alespoň podle rozpracovanosti, by se tak dalo soudit. Navíc jedné studentce z 6. ročníku tam učitel úplně v klidu vysvětloval, jak se navrhují podzemní garáže.. že jsou tam sloupy a mezi nimi ta auta parkují. Myslela jsem, že špatně rozumím, bohužel jsem rozuměla až moc dobře. Opět to vidím tak, že se k vyšší školní aktivitě jen tak nedokopu. Však je tady toho ještě tolik, kde jsme nebyly!

Dnešní hodina koloristiky způsobila, že ještě teď 8 hodin poté, se chechtáme až se popadáme za břicho...

Měly jsme si doma nastudovat obrazy fauvistů, z čehož máme už tady zápočet, takže Matisse, Braqua a jim podobné máme přeci v malíčku. A to, že fauve znamená šelma, a že malovali jako divoká zvířata, podle kritiků začátku 20. století, je nám také známo. Dnešní úkol zněl, po vzoru fauvistů namalovat portrét kámoše. Začátky byly krušné, nikdy jsem portrét nemalovala, ale jak říkali šéfíci, o formu nejde, jde hlavně o barvy. Tak jsme to v našem zadním hloučku rozjely, že štětce lítaly! Klářin zděšený pohled na mém plátně vyvolával úsměvy již před dokončením, „maladěc“ jsem zaslechla za mými zády od vrchního šéfika. Což se nikdy nestalo. Většinou jsme na malování oproti našim kolegům čtvrťáčkům pěkné lamy, přeci jen vodovky na ČVUT moc nefrčí. Před 14 dny mi dokonce chudáci ohodnotili výkres pouze pluskem, pač to nebylo oznámkovatelné a to jsem se tak snažila! Většinou ale máme krásné čtyřky. O to větší bylo dneska překvápko, když jsem dostala svoji první výkresovou pěťorku (5) a ať se všichni podívají, jak se mi ty barvičky povedly. Dnes se totiž lamám nejen českým, ale i ruským, co se známkování týče, zadařilo. Ve veselém duchu vytáhla spousta lidí foťáky a srandičky nad jednotlivými veledíly nebraly meze. Tak se můžete taky zasmát:

  jurta

 ovšem jurta bez evakuačního plánu.. to by nešlo :-)

na návštěvě u Anji a Míši

 kozí fusky :-)

 palčáčky

Tak bylo na bále

 čerstvě upečený piroh.. mňamka

 naše Dáša

 kelišky :-)

 to je fofr, co :-)

 tuta slečna má vždy tak krásné fotky, že ani dnes

nemohla chybět

Dnešní vyvedená koloristka

 mraky soustředění na doladění nejjemnějších detailů :-))))

 žluťáka nalevo si autor překřtil na drsňáka Germána 

 ovšem pan zelená hlava byl dneska taky za pěťorku, pan zombí asi nee

 jooo ta podoba :-) přesně jsem to trefila

 tak tuhle hustofotku jsem sem musela dát... vypadám totiž jako Klaus, co právě čórnul propisku :-))) nevím, jestli je to tou chválou mého veledíla a nebo tím, že mam plnou pusu sušenky....

Klárča mě vyfikla.. Aduš v sedumdesáti :-)